Dnešní velikou nemocí je, že se kdekdo tváří, že všemu rozumí a ví, jak se má energetika dělat. Vykřikuje všude možně, že ví, jak snížit cenu elektřiny a že ví, jak se stanovují ceny. Říká, že máme stavět nebo nestavět atomové elektrárny a odejít nebo neodejít z burzy a rovnou i zná viníka celé situace. Podle mě, jsou odborné věci především věc odborníků. Když potřebuju postavit dům, tak ho nenechám stavět kuchaře, ale najmu na to stavební firmu. Když potřebuju prodat byt, nebo udělat odhad nemovitosti, tak na to najmu profesionálního realitního makléře, který o tom něco ví. Proto by mě zajímalo, jestli když tito lidé, kteří mluví o tom, jak se dělá energetika, jestli by si nechali zapojit domovní rozvaděč od realitního makléře, od uklízečky, nebo od malíře pokojů. Dost silně o tom pochybuju.
Já jsem třeba vystudovaný elektrikář a pracoval jsem v souvisejících oborech 15 let. Teď dělám 15 let v IT, pracuji sám na sebe a tvořím webové stránky. K tomu jsem dělal 10 let velmi aktivně po večerech zvukaře, DJe a moderátora. To jsou obory, kterým do nějaké míry rozumím. Takže jsem do nějaké míry zorientován i v energetice a rád se o ní bavím i s kamarády, kteří v ní pracují. Přesto si ale s jistotou netroufám tvrdit, co a jak by se mělo dělat, tedy jak rozvíjet energetiku co nejlépe.
Trocha historie
Dobře si pamatuju, jak to bylo v devadesátých letech, kdy jsme se po 40 letech samostatného vývoje soustavy zase připojovali na okolní státy a nebylo to jednoduché. Byl jsem v té době na střední elektro škole a tak jsme dění okolo energetiky rádi sledovali a debatovali o něm s kamarády.
Naše elektrizační soustava byla sice robustní, tedy výkonově dostatečně dimenzovaná, ale i nestabilní. To jak napěťově, tak z hlediska výpadků (tedy řízení), ale také třeba kmitočtově. To způsobovalo problémy zejména našim bezprostředním sousedům. Rakušáci měli například veliký problém s tím, že jim rozhoupáváme kmitočet. Nestabilita s kmitočtu nezpůsobuje jen to, že někomu jde špatně budík, který je na něm závislý. Ale taky to, že hrozí odpojení turbín na elektrárnách, které jsou na kolísání kmitočtu velmi citlivé. U Turbín je totiž výstupní kmitočet napětí daný jejími otáčkami a těžko si tak představit, že ty by se měnily kdykoli se změní kmitočet sítě. Takže pokud není turbína dobře ve fázi se sítí, tak se ji nepodaří zfázovat, nebo ji automatika odpojí.
Evropa nemá být jen název na mapě
Proto je potřeba abychom dělali energetiku společně a nestalo se, že my, nebo nějaký náš soused nebo jiná země v soustavě se stane potížistou. Jenže ono se to už bohužel částečně děje. U nás byl 10 let veliký odpor proti FVE, který v lidech vyvolali Zelení poměrně nevhodnou dotační politikou, na kterou jsme pak několik let všichni dopláceli. Naproti tomu se například dařilo dobře rozvíjet solární energetiku v Německu. Proto s ní umí Němci pracovat lépe než my. U nás proběhl živelný solární boom až mezi lety 2020 a 2023 a nebyli jsme na něj moc připraveni. chyběla k němu částečně legislativa, ale také zaostává rozvoj řízení sítě, což se aktuálně projevuje zvyšováním poplatků. My a Poláci chceme jaderné elektrárny, zatímco Němci zase jadernou energetiku ukončují. Francouzi nevědí co s JE dál, a Rakušáci mají proti nim dlouhodobě odpor … Vlastně se divím, že máme i přesto zatím vcelku stabilní síť.
Můj poučený názor
Energetiku měly dělat evropské státy společně. Proč? Protože ve výsledku je technicky výhodné mít co nejlépe masivně propojené elektrizační soustavy a tak bychom měli mít okolo toho propojenou i energetickou politiku, legislativu, dispečinky atd.
Politik není energetik
„Jádro pudla“ vidím také v tom, že o energetice rozhodují politici a ne odborníci. Energetici jsou totiž ve všech státech podobní. Proto by dokázali snáze nalézat společná a koncepčně jednotná řešení. To už proto, že se jim do plánování nemotají politické ambice, nenávisti, předpojatosti, pletichaření, machrování ani častý politický princip něco za něco. Energetici jsou praktici a pragmatici. Řeší úkol, nebo problém a vyřeší ho. Politici vymýšlí nějaká svoje řešení se všemi výše popsanými nešvary a pak se je snaží prosadit. Mnohdy aniž by věděli, jestli je reálné. Navíc jsou politici často aktivističtí a to už je úplný mor.
Aktivisté a jiní poloblázni
Aktivismus, který se v Evropě bohužel silně zabydlel, je pro mě problematický. On by nemusel být špatný, ale bohužel nejsou v těch aktivistických organizacích energetici, ale pouze idealisti. Takže ekoaktivista má jakýsi cíl, o kterém je přesvědčen především proto, že je jeho a nikoli proto, že ho dobře prozkoumal. Za tímto cílem pak jde často „přes mrtvoly“. Výsledek vidíme. Ekoaktivisti přilepení k silnicím, blokující dopravu, přivazující se ke stromům a výsledkem je jen naštvanost společnosti a nenávist ke všemu, co je EKO. Takže v celku aktivisté dělají ekologii spíše medvědí službu = vytváří proti ní odpor.
Ideální aktivista
Pro mě je třeba pro ekologii užitečnější podnikatel, jehož firma vymyslí, jak řídit a snadno obchodovat přenosy energie v rámci vesnice, nebo vymyslí, jak využít pro výrobu elektřiny odpad, začne vyrábět efektivnější solární panely … Prostě člověk, který má praktický přínos a měřitelné výsledky.
Příklady podnikatelského „aktivismu“
Skvělým aktivistou byl například Tomáš Baťa. Nebyl aktivistou v dnešním slova smyslu, ale dosahoval výsledků, o kterých se aktivistům ani nezdálo. Učil lidi být samostatnými, podnikavými, ale i ohleduplnými ke svému okolí. Učil je jak dělat věci udržitelně, jak přemýšlet, rozvíjet sebe i své okolí. Dbal ve Zlíně i v jiných městech o sociální smír a blaho lidí. Budoval parky, školy, nemocnice, kina, … Zkrátka a dobře pracoval na tom, aby se všichni měli dobře a město vzkvétalo. Byl jedinečný i v tom, jak dokázal sám sebe inovovat a následně šířit svoje myšlenky i do dalších lokalit a zemí, kde jeho firma působila. Takový člověk pak snadno může lidem vštěpovat i ekologické myšlenky, protože mu velmi důvěřují. Kdyby žil Baťa dnes, jistě by se angažoval i v energetice a možná i v Green Dealu, kdo ví. Každopádně by v jakémkoli směru dokázal udělat mnoho práce. A to je to, co dnešním aktivistům vyčítám. Oni už už chtějí rozdávat a hospodařit s penězi, ale jaksi je zapomněli vydělat. Takže se sápou po penězích podnikatelů, tedy „Baťů“. Navíc víme, že když si člověk nějaké peníze sám vydělá, tak si jich daleko víc váží, což oni nemají. Mnohdy dokonce penězi pohrdají a to je podle mě naprosto špatný postoj.
Příklady aktivistického blouznění
Příkladem aktivistického blouznění a až skoro bláznění byla aféra okolo polského Dolu Turów. Ano, ten důl je děsivý a velmi neblaze ovlivňuje široké okolí. Přesto si ale troufám tvrdit, že ten problém nelze řešit aktivisticky. Nelze jít a urychleně ho zavřít. A to už proto, že je vedle něj elektrárna o výkonu 2,1 GW, což je více než výkon Temelína. Co 1 GW výkonu, to elektřina pro cca 1 milion lidí. Proto jsem se ptal aktivistů, odkud vezmou 2,1 GW výkonu, aby tento výkon nahradili. Nechtěli tu otázku ani slyšet a jen křičeli, že se to musí vyřadit, vypnout, odstranit, zasanovat. Takže tak je to s aktivisty. Mají vzletné cíle, ale nechtějí nést odpovědnost za následky. Protestují proti elektrárnám, ale nemají ke svým nápadům životaschopnou alternativu. Podobně je to s nimi i při protestech proti chovům zvířat, dopravě a mnoha dalších věcech. Jsou to zkrátka idealisté, kteří by rádi dosmýkali společnost ke svým cílům bez ohledu na následky.
