Přemýšlím, jestli jsou v obou kauzách nějaké paralely a upřímně řečeno to zcela jistě nevím. Nechci na nikoho nadávat, ani plivat, ale ani chválit a nekladu si za cíl analyzovat všechny příčiny. Takže to bude opravdu jen subjektivní vzpomínka, která někomu možná pomůže nahlédnout do neznámých vod IT systémů státních úřadů a pochopit, jak to zde chodí. Píšu to i přesto, že skeptik ve mně říká, že dnes mnozí lidé nemají zájem pronikat do věcí hlouběji a zkoumat jejich podstatu. Ale dost skepse!
Rozhodně jsou paralely v reakci veřejnosti. Jen s tím rozdílem, že tehdy nebylo ještě tak rozšířené komentování na sociálních sítích a mnozí politici a úřady ani nevěděly, co tato sociální síť je.
Moje role na obchodním soudě
Nastoupil jsem v půli roku 2011 na brněnský obchodní soud, což je součást Krajského soudu v Brně, jako správce obchodního rejstříku a správce sítě. Vše bylo pro mě nové. Nikdy jsem nepracoval ve státní správě, nikdy jsem nepracoval v justici. Měl jsem zkušenosti s počítači, hostingy, online marketingem, tvorbou webových stránek, SEO a těšil jsem se, že se naučím co nejvíce o serverech a státních systémech, od zkušených a lidsky i profesně velmi dobrých kolegů z naší kanceláře.
Jako novopečený správce jsem v roce 2012 dostal na starosti náběh na novou rejstříkovou aplikaci. Stará aplikace jménem ISOR dosluhovala a spouštěla se aplikace s názvem ISROR. Stará aplikace, spuštěná někdy v roce 1996, fungovala jako databáze, do které se zapisovalo, co úředník udělal. Nová aplikace byla koncipována zcela jinak, a to na bázi workflow. Workflow znamená, že úředníci dělají v rámci jednoho řízení postupně dílčí úkoly, které jim určuje aplikace, dokud není řízení skončeno. Přechod na novou aplikaci tedy nebyl jen o změně SW prostředí, ale kompletní změnou způsobu práce celého obchodního rejstříku. Ale vezměme to pěkně popořádku.
Vývoj rejstříkové aplikace
Během vývoje aplikace si rejstříkoví úředníci na obchodních soudech žili spokojeně svým životem a dlouho zde probíhala jen šuškanda, že se chystá něco nového. Většina ale jakoby doufala, že se nic takového nakonec nestane.
Pokud je mi známo, a mohu se mýlit, měla se původně aplikace vyvíjet 24 měsíců. Podle toho, co o této fázi vím, byla díky nějakým ministerským průtahům a zpožděním zkrácena na 18 měsíců a dodavatelské firmy, které soutěžily o tuto zakázku, byly postaveny před hotovou věc. Buď to dokážete udělat za 18 měsíců, nebo tu zakázku nedostanete. Kdyby se nenašel nikdo, kdo by byl schopen takto rychlé realizace, hrozilo, že stát přijde o dotace z EU. Soutěž vyhrála firma Corpus Solutions a.s., což jsou zkušení „kozáci“, kteří za sebou mají tvorbu celé řady systémů a mnohokrát pracovali i pro státní správu. To ostatně dodnes dokládají i jejich reference. Co všechno se v tuto dobu odehrávalo v rámci vývoje, o tom mnoho nevím. Vím jen to, že se zmíněné zkrácení času mělo projevit hlavně na zkrácení testovací fáze.
Přípravy na náběh na soudech
Přibližně půl roku před spuštěním jsme začali na poradách na ministerstvu spravedlnosti probírat, jak by měl přechod na ISROR probíhat a začali jsme od dodavatelské firmy dostávat úkoly, co vše je potřeba připravit. Na daleko menších soudech dostali na starost náběh 2 – 3 lidé. U nás jsem měl vše zajistit já sám. Nadčlověk Přemek … Bohužel jsem byl příliš měkký a nešel lobovat za našimi vůdci, aby se nad celou akcí lépe zamysleli a přidělili mi alespoň někoho k ruce. Nechal jsem si tedy dříví na zádech štípat.
Tisíce starých chyb
Nejtěžším úkolem byla v této fázi oprava chyb v základních informacích o firmách, které byly v databázi z minulosti. A nebylo jich vůbec málo. Brněnský obchodní rejstřík navazoval v devadesátých letech na evidenci firem z dob socialismu, a i odtud pocházelo mnoho chybných zápisů. Jen na brněnském soudě, kde bylo tehdy evidováno na 500 000 firem a organizací, bylo v databázi identifikováno přes 80 000 chybných zápisů. Firma Corpus (celým jménem Corpus Solutions a.s.) vypracovala plán oprav těchto chyb a rozdělila je do logických celků. Byly zde chyby v adresách, překlepy ve jménech, chyby v datumech, záměny popisných, orientačních a evidenčních čísel, atd. Tyto chyby bylo možné křížovou kontrolou identifikovat a automatickými mechanismy opravit. Celou řadu chyb šlo sice identifikovat, ale nebylo jisté, jak je správně opravit. Takových automaticky neopravitelných chyb jsme měli v Brně v databázi okolo 20 000. Každý z 20 rejstříkových úředníků ode mě tedy nakonec dostal přiděleno cca 1000 chybných zápisů k opravě. Ve většině případů to znamenalo vytažení spisu dané firmy s chybným zápisem ze spisovny, nalezení chybného zápisu, vymyšlení opravy, zaevidování opravy do databáze a znovu založení spisu do spisovny.
Testovací verze aplikace
Asi 6 týdnů před náběhem jsem dostal od firmy Corpus přístupy do testovací verze. Okamžitě jsem zaslal všem úřednicím patřičné instrukce, jak v ní pracovat a co by si zejména měly vyzkoušet. Po 14 dnech jsem se podíval do evidence provedených testů a zjistil, že si něco vyzkoušely všehovšudy 2 úřednice. Okamžitě jsem obešel rejstříkové kanceláře a nabádal všechny úřednice, aby věnovaly testování čas a posílaly mi připomínky. Zdůraznil jsem jim, že jinak nebudou vědět, jak s aplikací pracovat. Nepomohlo to. Odpověď byla, že na to nemají čas. Raději jsem na takové zdůvodnění nereagoval. Věděl jsem totiž, kolik času tráví na obědě, kolik přestávkami, kolik povídáním po chodbách, kolik času tráví přecházením kvůli špatnému rozesazení po budovách … Věděl jsem zkrátka, že reálně pracují nejvíce 5 hodin denně a to je spíše nadsazený odhad. Ale ok, co je správci rejstříku do toho, když není jejich nadřízeným. Přesto jsem zašel právě za nadřízenou a poprosil i ji, aby na ně apelovala. Neodehrálo se nic. I nadále nic netestovaly, nepřipomínkovaly, nereportovaly.
Proškolení úředníků
Nejdříve jsem prošel proškolením já sám. Věnoval jsem učení čas. Už během této fáze jsem věděl, že přechod nebude vůbec snadný. Nechci být škarohlíd, ale kromě nedodělků na aplikaci jsem viděl obrovskou bariéru v počítačové negramotnosti značné části úředníků. Zejména mezi vyššími soudními úřednicemi a soudci. Zapisovatelky, jejichž plat je podstatně nižší a množství odváděné práce vyšší, mi tolik starostí nedělaly.
Měsíc před termínem spuštění nové aplikace jsem dostal za úkol postupně poslat všechny soudce, vyšší soudní úřednice, zapisovatelky, ale i pracovnice podatelny a výpravny na školení do Kroměříže. Přístup šerifů (tedy místopředsedů a předsedy soudu) mě nepřekvapil, ale rozhodně nebyl vstřícný a neodpovídal velikosti blížícího se průšvihu. Nejprve slibovali, že vypraví speciální autobus, pak slibovali služební vozy a nakonec mi sdělili, že budou pouze 2 služební auta a zbytek pojede MHD. Byly vypsány 2 termíny školení a na každý jsem musel poslat 40 lidí. A to tak, abych neohrozil chod soudu. Proto jsem pečlivě sestavil rozpisy, ve kterých jsem bral v potaz i to, která úřednice má děti a která je z Brna, aby stíhali po návratu ze školení vše, co potřebují. Nebylo to k ničemu. Během sdělování, kdo kdy pojede, na mě pokřikovaly, že se mi na to mohou vyprdnout, že nikam nepojedou a jak to, že jsem nezajistil služební auta. Pak se pohádaly mezi sebou, protože přece Iveta nemůže jet v autobuse s Blaženou. Naštěstí se do druhého dne dohodly, nějak si to přeházely a vše mi sdělily. Ufff… lidská stránka celé akce mě zaměstnávala nejvíce.
Někteří zástupci soudů navrhovali během přípravných prací posunout spuštění, jenže to bylo ministerstvem spravedlnosti jednoznačně zamítnuto. Důvodem byl podle mě závazný termín spuštění, který byl v podmínkách získání dotace. Ok, děj se vůle boží, říkal jsem si, jedeme!!!
Den D – spouštíme
Ve stanovený den byla ukončena úřednická práce dříve, tedy ve 14 : 00 a začalo instalování posledních věcí, které nemohly být nainstalovány dříve. Ten den jsme s kolegou zkušeným ajťákem a technikem z firmy Corpus pracovali do 2 hodin do rána. To proto, aby mohli druhý den od 7 : 00 opět úřednice začít pracovat. Stará řízení, zahájená ve staré aplikaci, se dodělávala v ní a nová již byla zahajována v nové.
Školíme přímo na soudě
Věděl jsem (a věděla to naštěstí i dodavatelská firma), že náběh bude pro mnoho úřednic komplikovaný, a proto jsme byli domluveni, že první dny budeme mít přímo na soudě zkušené pracovníky Corpusu, kteří se mnou nejprve projdou všechny kanceláře, kterých se tato akce dotýká a proškolí individuálně jednotlivé úředníky. Rovnou jsem je informoval, že mnozí úředníci toho ví o aplikaci žalostně málo, protože se vyprdnuli na zkoušení v testovací verzi a protože se školení v Kroměříži pojali hodně rekreačně. Abychom měli to nejhorší za sebou, vzal jsem pracovníka Corpusu nejprve do kanceláře, o které jsem věděl, že je na tom z hlediska vědomostí nejhůře. Byl z jejich přístupu a (ne)vědomostí zděšený. Proto jsem ho vzal raději ještě do nejlepší kanceláře, kde pro změnu děvčata nic nepotřebovala, všechno jim bylo jasné a smála se tomu, že některé úřednice prý díky nové aplikaci nespí. Dobré úřednice považovaly aplikaci za intuitivní a jen doufaly, že brzy poběží všechny nutné funkce a správně mi reportovaly případné chyby. Špatné úřednice nadávaly a vykládaly po chodbách i jinde, že je ta aplikace k ničemu.
Aplikace běží, ale …
Aplikace byla od prvního dne funkční. Nicméně přes všechnu snahu vznikala celá řada problémů, které jsem si dělil do několika skupin:
Nestability
Byl jsem v tomto ohledu vstřícný a snažil jsem se spolupracovat s Corpusem, jak mi síly stačily. Věděl jsem, že na mé reporty reagují, postupně opravují jak chyby, tak nalezené nestability aplikace. Na některé jsem upozorňoval už před spuštěním. Občas mi říkali, že je nepravděpodobné, aby určitá nestabilita shodila aplikaci. Například se jednalo o pád, kterému by muselo předcházet opakované kliknutí na určitý odkaz. Technik mi říkal, že nikdo nemá důvod na něco klikat 4x, já mu říkal, že rozběsněná úřednice klikne i 15x. Je třeba zmínit, že Corpus čelil přívalu hlášení o pádech a chybách zřízením hotline a vyčleněním lidí pro řešení těchto potíží. Přesto mi bylo jasné, že to nebude stačit. Nestačilo, ale k úplné nefunkčnosti aplikace nikdy nedošlo.
Nefunkční části aplikace
Ty nás trápily opravdu velmi. Brněnský obchodní rejstřík byl druhý největší v republice a proto bylo jasné, že pravděpodobně brzy narazíme i na situace, jejichž pravděpodobnost výskytu byla údajně malá. A to se také opravdu brzy stalo. Jedna z nefunkčností byla nemožnost vytvořit dvě nové firmy rozdělením původní. Na malých soudech se taková věc prováděla extrémně sporadicky, ale u nás byla šance vyšší. Neuplynulo ani 5 dní od spuštění a přesně taková situace nastala. Firma dovážející do ČR zboží podléhající zkáze, poslala kamiony, které ovšem mohly překročit hranice až poté, co vzniknou dvě nové firmy. Na hranicích tedy stály kamiony se zbožím za miliony a my nemohli nic dělat, protože aplikace takovou funkci neměla. Zpětně už nevím, jak to dopadlo, ale doposud vidím vyděšený výraz pana soudce, který se s takovou situací musel nějak právně správně vypořádat a dlouze přemýšlel, jak. Na jiných soudech pak vznikaly další neméně dramatické situace, z nichž nejedna skončila trestním oznámením a pokutou, kterou dostal obchodní rejstřík od nejvyššího správního soudu. Řada stížností šla také na ombudsmana. Opět si dobře vybavuji zelené tváře úředníků, kteří na mě pokřikovali, kdykoli se něco pokazilo.
Podotýkám, že naši šerifové (vedení našeho soudu) mě ani v době náběhu aplikace a v následujících týdnech nezprostili povinností vyplývajících z mé půlené pozice. Takže jsem do toho všeho dál pobíhal po celém soudu a řešil nefungující tiskárny, o 90 stupňů otočený obraz na monitoru, zaseklé klávesy, docházející pásky do štítkovačů a zkolabované Windows poté, co úřednice s oblibou ve spěchu vypnuly počítač, když bylo na obrazovce zobrazeno, že ho nesmějí vypnout.
Zdivočelí novináři – nevěřte všemu co kdo napíše
Do toho všeho pekelného shonu jsem se navíc od kolegů ajťáků i od úředníků dozvídal, co kde jaký novinář o obchodním rejstříku a nové aplikaci napsal, čím zase vyhrožuje nějakému soudu, který podnikatel a čekal, kdy se to bude týkat i nás v Brně.
Nejvíce jsme na sebe překvapeně hleděli s technickým ředitelem firmy Corpus, když se začaly objevovat zvěsti o tom, že Corpus jsou zloději, kteří si za vytvoření nového webu vzali 80 milionů korun. Tuto podivnou informaci napsal jistý známý novinář a ostatní média ji ochotně přebírala. Celá tato lež vycházela ze sdělení pana ministra na tiskovce, kde sdělil náklady na celý projekt. Zmíněný novinář si ovšem nehodlal zjistit, co ten projekt obsahuje a hned sesmolil senzační článek. Oněch 80 milionů stál celý, 18 měsíců trvající, vývoj, na kterém pracovalo mnoho lidí. Pak také zahrnoval nákup potřebného hardwaru, proškolení, správu systému a provozování po dobu 5 let. Když jsem si to odhadem spočítal, vyšlo mi, že platy vývojářů nebyly vůbec nějak závratné. Nikde jsem se pak nedočetl, že by se pan novinář omluvil nebo alespoň uvedl věci na pravou míru.
Závěrem
Co plyne z toho všeho, co jsem tehdy prožil?
Pro mě především to, že vím, že náběh nové aplikace není jen o naprogramování něčeho, otestování pár uživateli a spuštění. Je o pečlivých přípravách, analýzách, o spoustě jednání, schůzích s nejrůznějšími lidmi, obrovském nasazení mnoha vývojářů, sbírání dat a jejich validaci, testování, spouštění, komplexnímu ladění, servisování, o spoustě komunikace s úředníky, ale i s koncovými uživateli, o obrovské časové a finanční náročnosti, o nepředstavitelných znalostech a zkušenostech, o ochotě vytrvat, pečlivě pracovat, naslouchat a nezhroutit se z toho všeho.
Rozhodně nejsem obhájce úředníků a ani si nemyslím, že jsou všechny dodavatelské firmy dobré. Vůbec se mi pak v IT nelíbí soutěžení státních zakázek na nejnižší cenu. V IT to považuji za totální nešvar. Na nejnižší cenu lze soutěžit nákup tužek do kanceláří. Levná i drahá tužka se od sebe asi moc lišit nemohou. Nicméně u aplikací vidím daleko větší riziko nekvalitně odvedené práce a následných problémů.
Nejprve je třeba hledat řešení a až pak viníky
Státní správa, novináři i čtenáři jejich článků jsou poměrně silně posedlí potřebou najít ihned viníka a potrestat ho. Jenže často se ani vlastně neví, co je špatně a za co by měl být potrestán. Navíc viníkem nebývá moc často ten nejviditelnější, tedy ministr nebo premiér. Viníků, nebo spíš okolností, které něco způsobily, bývá více.
Podle mě by se tedy vždy mělo nejprve hledat řešení a myslet na to, že často to řešení může přinést i ten, kdo něco pokazil. O tom, že je to i výchovné jsem velmi silně přesvědčen. Na „stínání hlav“ je tedy poměrně dost času a dobrý šéf (třeba premiér) by měl odolat pokřikování davu „ukřižuj, ukřižuj“ a rozvážně hledat cesty k dobrému cíli.
Dočkej času, jako husa klasu
Drtivá většina IT systémů není nikdy po spuštění bez chyby, vyžaduje spoustu dodatečných korekcí, oprav chyb a monitoringu fungování systému. Většinu IT systémů se podaří během několika měsíců dobře odladit a v budoucnu si na nějaké počáteční problémy ani nikdo nevzpomene. Nedokážu si ani vzpomenout na nějaký systém, který by musel být po pár měsících pro nefunkčnost vypnut.
Ano, byly systémy, které se třeba po letech ukázaly neživotaschopné, jako zdravotnický systém IZIP, ale v tomto případě to nebylo kvůli technickým problémům, ale proto, že jeho používání nebylo dáno zákonem, nebylo tedy povinné a proto došlo k jeho postupnému odumření z důvodu ignorace lékařů a následnému nezájmu veřejnosti o prázdnou schránku.
Proč tedy nepracuji ve státní správě i dál?
Pro mě je klíčovým problémem státní správy špatné šéfování jednotlivým úsekům, plechování zadků neboli strach z průšvihů a konečně pak tabulkové platy, které považuji za obrovsky demotivující. Ihned bych tabulkové platy zrušil a tím by se napomohlo i lepšímu šéfování. Šéf nemá být pouhý přidělovač práce a řešitel průšvihů. Má to být člověk, který skutečně vede lidi a vede je k lepším výkonům za lepší peníze. Bojuje za ně, chce, aby firma (soukromá nebo státní), pracovala co nejlépe a sám je motivovaný tím, že když bude dělat svoji práci dobře, i on dostane více peněz. Platit lidi podle toho, jak dlouho sedí na nějaké pozici je nesmysl. Je třeba platit lidi podle kvality práce a mít kompetenci a odvahu je i vyhodit. Ale to by bylo na jiný, zcela samostatný článek.
