První věcí je nápad. Ale jak se k němu dostat a jak poznat, že je dobrý? U mě je to poměrně intuitivní záležitost, ale pomáhá mi i analytické myšlení.
Jak přicházejí nápady
Není to tak, že bych chodil nápadům naproti třeba tím, že bych šel na místa, kde mě něco už napadlo a čekal, že to zase přijde. Přesto ale vím, kde, nebo za jakých okolností mě v minulosti něco napadlo a dá se z toho něco vyvodit.
- Oblibeny.cz – před léty mě napadlo, že si udělám web o kultuře, který jsem pak provozoval dobře 8 let. Naučil jsem se na něm jak dělat weby, jak se o ně starat, jak komunikovat s pořadateli kulturních akcí, jak organizovat skupinku lidí a také jsem si užíval obrovské množství volných vstupenek a akreditací na nejrůznější akce. Nápad mě napadl na dovolené u moře.
- Proweby.cz – projekt v rámci kterého tvoříme s kolegy webové stránky vznikl tak nějak postupně a přirozeným vývojem v době, kdy jsem již uměl dělat weby a rozhodl se, že je budu dělat na zakázku. V jeho vývoji bylo několik klíčových momentů a téměř všechny mě napadly když jsem se někde povaloval a odpočíval.
- Kurzyproweby.cz – V současné době se chystáme dělat školení a workshopy pro lidi, kteří se chtějí naučit tvořit a spravovat weby. Tento nápad vymyslela kolegyně. Všechno mi do sebe v hlavě zacvaklo, když přišla nabídka na používání zajímavých prostor. Ten podstatný blikanec nastal při chůzi městem v davu lidí.
Tak bych mohl pokračovat i u dalších větších i menších projektů. Některá řešení a nápady přicházejí také ve spánku, nad ránem, nebo v ospalosti. Některá, když se někde toulám. Někdy mě napadají zajímavé věci v sauně, na záchodě, při plavání … No zkrátka a dobře často přicházejí nápady když jsem uvolněný, v tichu, ale sem tam taky při hlasité muzice. Pochopitelně v tom sehrávají klíčovou roli lidé. Lidé, kteří přicházejí a říkají různé věci. Nebo třeba něco dělají a tím mě inspirují. Zatím mě žádný projekt nenapadl tak, že bych si sedl a řekl si, že vymyslím něco světoborného.
Nápad je na světě, ale co s ním dál?
V tu chvíli je čas na přemýšlení. Ale když to nejde vymyslet, což se také stává, tak je dobré to ještě nechat uležet. Často se pak řešení objeví samo. Většinou, když se jedná opravdu o životaschopný nápad, tak se spolu s přemýšlením začne otevírat paleta možností a pomaličku do sebe začnou věci tak nějak zapadat.
Přijde spousta otázek
Když se rozevře paleta možností, co se všechno dá okolo projektu vymyslet, jak ho budovat, nastává chaos. Musím se v něm tedy nějak vyznat a ujasnit si, na co se zaměřit a jak postupovat. Jsem založením analytik a proto na to jdu většinou systematicky. Mezi moje oblíbené nástroje, které mi pomáhají při ujasňování priorit, strategie a struktury projektu, patří myšlenkové mapy. Na tvorbu map existuje celá řada aplikací, nebo je lze malovat i ručně (to má svoje kouzlo, ale pak je problém se sdílením). Dalším velikým pomocníkem jsou pro mě tabulky. Do těch si dělám různé analýzy (klíčových slov, oboru, trhu … ) a pak je sdílím s kolegy.
Nebráním se spolupráci se správnými lidmi
Málokterý projekt je takový, abych ho chtěl dělat pouze sám. Zpravidla nemám problém jít do projektu s někým zajímavým napůl, nebo s jiným podílem. I v takovém případě potřebuji mít okolo sebe tým lidí, kteří jsou lepší než já v tom, v čem selhávám. To ale není jediný klíčový parametr.
Projekty nás musí bavit a to by nebylo možné bez lidské synergie a porozumění. Najít odborníka na nějakou činnost nebývá až tak složité, ale najít člověka, se kterým si sedíme lidsky, je složitější. Nikoli ale nemožné.
Máme dobrý nápad, víme jak na to, máme lidi …
No a pak už je to jen o nekonečné práci, ale především zábavě.
