Nevím, jestli bych tuhle funkci chtěl dělat ve stávajícím systému. Ale kdybych opravdu mohl mít neomezenou moc, tedy kdyby mi nikdo nebránil dělat to, co chci, tak jako jednu z prvních věcí bych úplně rozbil a znovu složil státní správu.
Asi bych nebyl totální střelec a tak bych to dělal ajťácky na nějaké testovací platformě, kde by se všechno vyladilo a do které bych přizval ze všech potřebných oborů ty nejlepší odborníky. Řekl bych jim, aby se neohlíželi na to, jak funguje stát teď, ani na to, jaké jsou zákony a zvyklosti, ale zkrátka aby udělali ten systém takový, jak si ho představují v nejlepší podobě. Možná bychom pro to opravdu udělali nějaký fiktivní stát třeba s 20 000 lidmi, nebo tak něco.
Vyrazit z roklinky do světa
Pojali bychom to, jako kdybychom dělali něco, co nikdy nikdo nedělal, ale s vědomím, že se můžeme inspirovat někde, kde nějakou konkrétní věc dělají dobře. Takže bych vyslal lidi tam, kde mají kvalitní justici, kvalitní školství, zdravotnictví, dopravu, rychle fungující úřady, efektivní policii, armádu …
Rozbili bychom všechno
Pak bychom všechno zanalyzovali, tedy rozložili na kousky. Rozbili bychom náš systém na atomy, rozebrali do šroubku poznatky z jiných zemí a pak by šlo o to, složit z toho co nejlepší nový, bezbariérový (ve všech ohledech), levný, lidský, rychlý státní aparát.
Takže by se například musely kompletně rozebrat zákony, vyházet z nich zastaralé nesmysly, proti sobě jdoucí věci, zjednodušit je tak, aby je chápalo co nejvíce lidí a aby jim pak lidi věřili.
No a pak to celé uvést v život
Maximum věcí by se zrušilo a předělalo do úplně jiné podoby, asi hodně elektronické. Spousta lidí by přišlo o práci a museli by jít dělat něco jiného, nebo by prostě chvíli nedělali nic. Finanční úspora na nákladech by možná byla ve výsledku taková, že by klidně 200 000 úředníků mohlo sedět doma na dávkách (které by taky prošly totální revolucí) a systém by přitom byl i tak v plusu.
Zrušila by se většina daní a celý systém placení i vykazování daní by se co nejvíce zjednodušil, takže by to brutálně zasáhlo i do soukromého sektoru. A to jak na straně podnikatelů, tak na straně celého ansámblu, který je okolo nich.
Co by bylo cílem?
Nic menšího než spokojenost, lepší nálada ve společnosti a důvěra lidí ve stát. Hodně by to spoustu lidí bolelo. Přípravy by zabraly mnoho času a spolkly dost peněz. Veliké množství lidí by tomu nevěřilo a muselo by se to moc dobře všem vysvětlovat. Moc lidí by muselo zapomenout na to, jak pracovali a žili doposud. Celé řadě lidí by se hodně změnil život …
Zazvonil zvonec a pohádky je konec
Šancí pro takovou brutální obnovu a restrukturalizaci státu tak bývají bohužel jen časy poválečné a porevoluční. Ani jedno teď nemáme, takže naděje, že někdo něco opravdu změní je minimální. No a navíc jsme národ, který má rád jistoty a z veliké části se bojí změn. No a tím sny často končí :-).
Ale třeba je to celé mé uvažování úplná utopie a to, jak žijeme je to nejlepší, co můžeme mít. Ostatně … V historii bylo mnoho mnoho inovativních vládců svrženo právě proto, že „zatočili kormidlem“ příliš razantně a národ nedokázal přijmout rychlost obrátky, nebo její směr. Mnozí z těch vůdců měli i dobré úmysly a přesto nakonec viseli na kandelábru :-). Takže vlastně rozumím i tomu, že politici raději jdou po dobře vyšlapaných cestách.
