Dlouhodobě přemýšlím, jak se má člověk vyrovnat s tím, když ví, že někdo lže, krade a podvádí. Pro mě osobně je takové chování nepřijatelné už proto, že je pak svět složitější. Proto se snažím nelhat a nekrást. Jistě že někdy pod tlakem okolností člověk podlehne, ale je smutné, že pro někoho je takové chování normální.
Nejraději bych se od takových lidí držel dál, ale vždycky to přece jen nejde. A tak je člověk někdy účasten podivných her některých individuí i když nechce, nebo je dokonce okraden. Nemluvím o velikých krádeží, které člověk musí hlásit na policii, ale spíše o malých drobných krádežích, lžích, podvodech a podrazech, které se dějí denně jak na běžícím pásu.
Jak na ně reagovat?
Mám na mysli, jak reagovat na lži a podrazy i na lháře, se kterými člověk přijde do kontaktu. Sám úplně nevím. Mám v sobě pocit, že nechci vyvolávat spory, nechci někomu ublížit, ale na druhou stranu vím, nepoctivým lidem pak roste o to větší hřebínek. Jenže já jsem citlivý člověk a mám jen jedno zdraví …
Dá se kontaktům s lháři a podvodníky předcházet?
Odpověď je, že částečně to jde. Člověk si vybírá životního partnera, zaměstnavatele, obchodní partnery, bydliště … ale pak přicházejí bytosti, které člověk nezval, nechtěl, nečekal, jako jsou sousedé, kolegové v práci, přátelé partnerů … jistě že se proti nim může člověk vymezit, ale někdy je to opravdu náročné. V těchto situacích mají paradoxně navrch ti bezcitnější, tedy ti, kteří zpravidla problém způsobili. Zatímco my citliví taháme jaksi za kratší konec. Minimálně v tom, že jsme z nejrůznějších podivností lhářů, zlodějů a podvodníků unavení a někdy i nemocní.
Máme se naučit nevšímavosti nebo bojovnosti?
To kdyby tak člověk věděl …
