Před vznikem sociálních sítí bylo zvykem, že si neznámí lidé mezi sebou vždy vykali a tykání bylo většinou považováno za možné pouze tehdy, když se lidí znají, nebo jsou z nějaké sociální skupiny, kde je to zvykem. Například mezi muzikanty platí, že si všichni většinou tykají. Neplatilo to snad jedině ve vztahu k mistrům největším nebo v některých žánrech, jako je vážná hudba. Tykají si také pochopitelně děti.
Se vznikem sociálních sítí přišlo do módy tykání. Na někoho dolehlo více, na někoho méně. Troufám si tvrdit, že v korporátní sféře i při komunikaci na sociálních sítích stále převládá vykání a taková řekněme odměřenost, nebo snad lze říci že i slušnost a respekt. Naproti tomu v různých obecných tematických skupinách, tam je převaha těch, kterým říkám Tykáčci. Jsou to lidé, kteří mají evidentně pocit, že na sociálních sítích jsme si všichni rovni a že tedy mohou i zcela neznámému člověku tykat. A tak se zde potká ředitel nadnárodní korporace, který skromně položí nějaký dotaz, se čtrnáctiletým klukem, který při popíjení Redbullu zahájí komunikaci stylem „hej kámo, ty seš úplná lama“. Vždycky si pak říkám, jestli by se takto bavil i kdyby ten člověk stál před ním a představuju si, jak by to vypadalo. Mlaďoch v orvaných džínách s cigárem v puse a proti němu třeba jeho budoucí zaměstnavatel, tedy pán z věhlasné firmy. No a mlaďoch začne „nazdar kámo, máš vole pěkně hnusný sako“. No nevím, jestli by se takhle situace opravdu odehrála. Ale třeba jo, kdo ví. Každopádně mi to i na Facebooku přijde bizarní a obdivuji všechny Tykáčky, kteří se takto baví s neznámými lidmi. Myslím si, že je to i škoda, protože to mnohé zajímavé lidi odradí od další komunikace, což může mít neblahé důsledky. Třeba když se jedná o potenciálního klienta. Ale co už, že? … Nic :-).
